2. Národní hospodářství
2. Národní hospodářství
Hospodářství = souhrn hospodářských činností na území daného státu, kterých se
účastní 3 ekonomické subjekty :
• stát
• podniky
• domácnosti
Základní funkce NH: uspokojovat rostoucí potřeby obyvatel pomocí výrobků, služeb a také tvorbou a ochranou životního prostředí
2.1 Struktura národního hospodářství:
Strukturou národního hospodářství rozumíme členění podle různých hledisek. Nejčastěji se dělí podle hospodářských odvětví, která jsou si podobná svými výkony, používáním podobných materiálů, poskytováním podobných služeb. NH rozdělujeme na 2 struktury
a) sektorová b) odvětvová
2.1.a) Sektorová
hospodářská odvětví se seskupují na základě podobných znaků do hospodářských sektorů
• Primární sektor = prvovýroba
zajišťují surovinu, materiál, pracují s přírodou ( zemědělství, těžba, lesnictví, stavebnictví,
rybářství – získání surovin pro výrobu )
• Sekundární sektor = zpracovatelský
je představován průmyslem -výstupem je hmotná výroba, vznikají statky, ( nakoupíme surovinu, zpracujeme a prodáme) – např. chemický, energetický,..
• Terciální sektor = služby
určuje, na jaké úrovni je stát – čím více lidí v terciárním sektoru = tím vyspělejší
o placené služby (kadeřnictví, automechanik)…dělají činnosti, nic hmotného
o veřejné služby - ,,bezplatné“ (pošty a telekomunikace)
• Kvartální sektor = školství, věda a výzkum
myšlenka: kvalita státu závisí na vzdělanosti lidí, věda a výzkum zjednoduší podnikání,
státy se porovnávají, kolik lidí je zaměstnáno v sektoru
2.1.b) Odvětvová
shrnutím podniků s podobnými výrobky nebo činnostmi vznikají hospodářská odvětví
• průmysl
• kultura
• obrana
• soudnictví
• bankovnictví
• zemědělství
2.2 Úroveň národního hospodářství:
tím rozumíme míru s níž je schopna uspokojovat potřeby společnosti
nejčastěji se charakterizuje pomocí HDP (hrubí domácí produkt) připadající na jednoho obyvatele.
2.3 základní činitelé ovlivňující NH:
1. přírodní bohatství (nerostné suroviny, lesy) = čím více nerostného bohatství, tím
by měla být vyšší úroveň v návaznosti na jeho využití
2. národní bohatství vše co generace vybudovaly a můžeme my používat (hrady,
školy, nemocnice, rozvody energie, továrny)
3. společenské zřízení státu demokracie, monarchie, diktatura, vláda, (kde vládne
diktatura – tam je hospodářství omezené)
4. zahraničně-politická orientace zapojení státu do světové politiky, mezinárodní
jednání..,státy, členy NATO nebo členy EU
5. obyvatelstvo
a) počet obyvatel v návaznosti na HDP na obyvatele
b) struktura obyvatel (děti, produktivní věk, důchodci)
c) vzdělanost lidí
2.4 Ukazatele výkonu NH
1) HDP
2) HNP
3) Osobní a disponibilní důchod
4) Míra nezaměstnanosti
5) Míra inflace
6) Obchodní bilance
7) Tempo růstu
2.4.1 HDP (hrubý domácí produkt)
-celková peněžní hodnota toku statku a služeb vytvořená za dané obdobní (za 1 rok) výrobními faktory NH bez ohledu na to jsou-li vlastněny občany státu nebo cizinci
Jak se počítá HDP?
HDP může být definován, resp. spočten třemi způsoby:
• produkční metodou,
• výdajovou metodou a
• důchodovou metodou.
Použití kterékoliv z uvedených metod vždy vede ke stejnému výsledku.
Produkční metoda výpočtu HDP
Hrubý domácí produkt tvoří úhrn všech finálních výrobků a služeb, které byly za určité období vyrobeny a poskytnuty na území daného státu.
V samotné praxi je ale složité určit, zda je daný statek konečný, nebo zda-li se jedná o meziprodukt, který bude dále zpracován. Aby nebyl ve výpočtu zahrnut vícekrát, počítá se s přidanou hodnotou v jednotlivých fázích výroby. Při použití produkční metody se tedy jedná o součet přidaných hodnot každé výrobní etapy ze všech odvětví.
Výdajová metoda výpočtu HDP
Další možností, jak určit výši HDP, je vyčíslit výdaje jednotlivých sektorů na nákup finálních výrobků a služeb. Touto metodou se agregují spotřební a investiční výdaje, což nám umožní zjistit celkové domácí výdaje v běžných (tržních) cenách. Veškeré výdaje na meziprodukt se neberou v potaz, protože se počítá pouze s hodnotou finálních nákupů.
Hrubý domácí produkt je tak představován sumou následujících položek:
1. výdaje domácností na spotřebu (C)
2. soukromé hrubé domácí investice (I)
3. výdaje státu na nákup výrobků a služeb (G)
4. čistý export, resp. export mínus import (X)
Názorně pak můžeme napsat: HDP = C + I + G + X
Důchodová metoda výpočtu HDP
Důchodovou metodou se HDP počítá jako součet národního důchodu (ND), který je představován součtem příjmů (důchodů) domácností, amortizace (a) a nepřímých daní (n). V rámci ND se do výpočtů zahrnují následující důchody:
• odměny za práci (před zdaněním) – hrubé mzdy (w)
• renty – důchody vlastníků půdy, nemovitostí atd. (r)
• hrubé zisky korporací (před zdaněním) (z)
• čisté úroky – rozdíl mezi inkasovanými a placenými) (i)
• důchody ze samozaměstnání – příjmy vlastníků firem apod. (y)
Jestliže pak k ND připočteme zmíněnou amortizaci (opotřebení) a nepřímé daně, výsledkem je hrubý domácí produkt a pro názornost můžeme výpočet zapsat takto:
HDP = w + r + z + i + y + a + n
Důchodová metoda nezohledňuje všechny důchody, nýbrž jen důchody jednotlivců či korporací, jejichž původ je v běžné produkci statků a služeb. Tím pádem vylučuje transferové platby (tedy důchody, které nemají charakter plateb za běžné výrobní služby).
2.4.2 HNP (hrubý národní produkt)
vyjadřuje hodnotu statku a služeb vytvořený za dané období výrobními faktory ve vlastnictví občanů příslušné země (ať už tyto statky vyrobily na území dané země nebo v zahraničí).
2.4.3 Osobní a disponibilní důchod
Osobní důchod – je to souhrn veškerých důchodů, které domácnosti obdrží.
Disponibilní důchod – se získá, pokud od osobního důchodu odečteme osobní daně. Občané disponibilní důchod rozdělují mezi a) spotřební výdaje včetně úrokových plateb a b) čisté osobní úspory.
2.4.4. NEZAMĚSTNANOST
- za nezaměstnaného je v ekonomické teorii považována osoba schopná pracovat, která však
nemůže najít placené zaměstnání. Obecně (metodika Mezinárodní organizace práce) se za
nezaměstnaného považuje osoba, která:
- je starší patnácti let, aktivně hledá práci, je připraven k nástupu do práce do 14 dnů
a) ekonomicky aktivní – zaměstnaní nebo nezaměstnaní, kteří hledají práci
b) ekonomicky neaktivní – nezaměstnaní, nehledají práci
- nezaměstnanost – stav, při kterém občané hledají vhodné zaměstnání a jsou zaregistrováni na úřadu práce
2.4.5 INFLACE:
je ekonomický jev, který označuje všeobecný růst cenové hladiny, tj. snížení kupní síly peněz
míra inflace míra změny cenové hladiny, míra inflace vypovídá o tom, zda je ekonomika
zdravá (měří se v %), vysoká míra inflace = znehodnocené úspory
Negativní důsledky inflace
a) snižují kupní sílu peněz
b) znehodnocuje úspory
c) snižuje reálné mzdy
d) zvyšuje míru nejistoty v rozhodování podnikatelů
e) přispívá k ekonomické nestabilitě
Druhy inflace
a) Mírná v rozsahu několika % ročně, nemá velký vliv na ekonomiku
b) Pádivá desítky % ročně, problémy v ekonomice
c) Hyper inflace stovky až tisíce % ročně, totální rozklad ekonomiky, peníze
přestávají plnit ekonomickou fce.
2.4.6 Obchodní bilance
je rozdíl mezi vývozem a dovozem zboží mezi domácí ekonomikou a zahraničím.
2.4.7 Tempo růstu
Hospodářským (ekonomickým) růstem se rozumí vzestup hospodářského potenciálu země, ke kterému dochází v souvislosti s kvantitativním zvyšováním (růstem) potenciálního hrubého domácího produktu. Pojem ekonomický růst se často používá jako synonymum vývoje skutečného reálného produktu. Tento vývoj můžeme vyjádřit absolutně (přírůstek v mld. Kč jako rozdíl produktu v jednom roce a produktu v předchozím roce)
Obecněji je možno zdroje hospodářského (ekonomického) růstu rozdělit do dvou skupin:
Kvantitativní zdroje růstu: do výroby jsou zapojována nová kvanta práce, přírodních zdrojů a kapitálu se stejnými kvalitativními charakteristikami. Je-li hospodářský růst založen na těchto zdrojích, bývá označován jako extenzivní růst.
Kvalitativní zdroje růstu: zvyšování kvalifikace pracovníků, využívání kvalitnějších přírodních zdrojů, rozvoj technické úrovně fixního kapitálu. Je-li zdrojem hospodářského růstu převažně rozvoj kvalitativních stránek výrobních faktorů, hovoříme o intenzivním růstu.
2.5 Koloběh v národním hospodářství:
- koloběh statků, služeb, peněz a práce, který probíhá mezi obyvatelstvem (domácnostmi),
podniky (firmy) a státem
Domácnosti: vydávají prostředky na nákup státků a služeb od podniků, a tím umožňují
jejich činnost
část obyvatelstva pracuje v organizacích, které zřizuje a dává jim peníze
za činnost stát (vláda, místní správa), např. u policie, ve státních školách, v
úřadech
obyvatelé platí státu (vládě, místní správě) daně na úhradu poskytováních
statků a služeb
obyvatelstvo v podnicích pracuje, případně do nich vkládá majetek
potřebný k podnikání
Podniky: vyplácejí domácnostem mzdy
podniky dodávají obyvatelstvu statky a služby
podniky dodávají statky a služby organizacím, které zřizuje a dává jim
peníze na činnost stát
podniky platí státu daně na za poskytované veřejných statky a služeby
Stát: organizace platí obyvatelstvu odměnu za práci
stát poskytuje obyvatelstvu tzv. veřejné statky a služby, např. ve školách,
ochranu veřejného pořádku zajišťovaná policií, veřejné osvětlení
stát platí podnikům za statky a služby, např. školy platí podnikům za
dodávky lavic, energie, opravy